PROBLEMATIKA VLASOVÉ POKOŽKY
Padání vlasů – vlasová alopecie
Mezi nejčastější obtíže, se kterými k nám pro odbornou pomoc klienti přicházejí, bývá padání vlasů. To je samo o sobě zcela normálním fyziologickým procesem. Za nežádoucí vypadávání však považujeme takové, kde se jedná o nadměrné vypadávání oproti normálu, a ten je u každého individuální. Obecně se lze řídit odbornou literaturou, která uvádí ztrátu vlasů v počtu okolo 100 denně. Pravdou ovšem je, že málokdo je schopen tento počet reálně sledovat. Ukazatelem na patologické padání však může být větší než obvyklé množství vlasů na hřebenu po vyčesávání, ve sprše po mytí či na polštáři. Objektivním ukazatelem také bývá ztenčující se culík u žen.
To, zda vlasy po výpadku opět dorostou, určuje především zachovaný vlasový folikul a na ten je třeba se zaměřit především. Je potřeba myslet na to, že jen zdravá pokožka dokáže produkovat zdravé a silné vlasy. Při obtížích s nadměrným padáním vlasů je vhodné svěřit se do rukou odborníka - trichologa. Ten diagnostikuje původ obtíží a navrhne terapeutický plán cílený na jejich odstranění a napomáhající nastartování obnovení růstu vlasů. Vypadávání vlasů lze rozdělit do mnoha podkategorií. Patří mezi ně například androgenní alopecie, jizvová alopecie či alopecie areata. Zaměříme-li se ovšem na nejběžnější typ tzv. dočasného nadměrného vypadávání vlasů, můžeme zde nalézt několik různých příčin vedoucích k jejímu vzniku. K těm patří především hormonální nerovnováha, zdravotní obtíže či nadměrný stres. Samy vlasy a jejich kondice spolu s vlasovou pokožkou nastavují zpětné zrcadlo našemu životnímu stylu a zdravotnímu stavu. Příčinu nadměrného padání lze hledat v období 4 – 6 měsíců před počátkem padání. Hormonální změny Za zvýšeným padáním může stát hormonální disbalance či hormonální obtíže různého původu. K těm může u žen dojít nejčastěji po vysazení hormonální antikoncepce, kdy nastává takzvaná hormonální bouře. Ženy si často stěžují na rapidní zhoršení stavu pleti, nadměrné vypadávání vlasů a jejich kvalitu. Hormonální antikoncepce ve své podstatě simuluje tělu ženy období těhotenství, proto v období jejího užívání dochází k zlepšení kvality vlasů a pozastavení jejich vypadávání. Čím déle žena antikoncepci užívá, o to větší reakce těla po jejím vysazení může nastat. Vinou poklesu hladiny estrogenu v těle ženy dochází k masivnímu padání vlasů též v období klimakteria – menopauzy. Toto období se pojí s mnoha nepříjemnostmi. Ženy si často stěžují na návaly horka, zadržování vody v těle, přibývání na váze apod. Velmi často se vyskytuje další nežádoucí vliv menopauzy a tím je vypadávání vlasů. Avšak správnou péčí o vlasovou pokožku, výběrem vhodných přípravků pro domácí péči, úpravou životosprávy a životního stylu lze přinést uspokojivé výsledky. Porod Velkým životním mezníkem pro ženu bývá těhotenství a porod. Téměř každá žena v průběhu těhotenství zaznamená zvýšený růst vlasů. Vlasy rostou rychleji, jsou hustší a téměř nepadají. Důvodem je zvýšená tvorba estrogenu, díky němuž trvá růstová fáze vlasů déle. Po porodu, kdy se hormonální hladina opět upraví do normálu, dojde k obnovení růstových cyklů, což vede k výpadku všech „nahromaděných“ vlasů v průběhu cca jedenácti měsíců. Dalším obdobím, které již nemusí být takto citelné, bývá ukončení laktace. I toto je však velmi individuální, některým ženám vypadne více jiným méně vlasů, což je dáno především genetickou dispozicí a hormonální citlivostí. Jsou ženy, které vlasový výpadek téměř nepocítí a potom velká skupina žen, u kterých dojde k citelnému vlasovému úbytku. Nejčastěji v tomto případě pozorujeme vlasový úbytek v oblasti přední vlasové linie nad čelem, či vlasy vypadají a tvoří takzvané kouty. Důležité je nepropadat panice, protože ve většině případů dojde k obnově vlasového růstu samovolně. Situaci lze podpořit a nastartovat užíváním vhodných přípravků pro zlepšení kondice vlasové pokožky a dodržováním správné péče. Jestliže se však cítíte nejistě nebo u Vás došlo k extrémnímu výpadku, je lepší navštívit odborného trichologa, který diagnostikuje příčinu vašich obtíží. Lupovitost Velmi častou obtíží vlasové pokožky bývá lupovitost (na podkladě různé etiologie). Jedná se v podstatě o šupinky odumřelých kožních buněk vzniklé vlivem nadměrného štěpení se a olupování kůže, které způsobuje nepříjemný pocit svědění. Pokožka je velmi často zarudlá a klienti popisují pocit jejího pnutí. Často také popisují citelnou bolestivost vlasových kořínků při „pročísnutí vlasů prsty“. Dle odborné literatury dochází u lupovitosti k dvojímu typu zvýšeného padání. V prvním případě se jedná o vlasový výpadek vzniklý manuálním poškozováním vlasového kořene, např. na podkladě urputného škrábání svědící pokožky, což v dlouhodobém horizontu může vést k vlasovému výpadku. V druhém případě je na vině zanesený vlasový folikul (nánosem mazu, chemických nečistot aj.), který ztrácí schopnost čerpat živiny z krevního řečiště. Po čase dochází k jeho oslabení s následkem vypadávání vlasů. V obou případech je vhodné změnit přípravky péče o vlasovou pokožku a zaměřit se na odstranění příčiny vzniku lupovitosti. Léky Je všeobecně známým faktem, že za zvýšeným padáním vlasů mohou stát i některé lékové skupiny. Nejčastěji se jedná o antihypertenziva – léky na vysoký krevní tlak, léky ovlivňující funkci štítné žlázy, antikoagulancia – léky proti srážení krve a některé druhy antidepresiv. Pravdou však je, že se jedná o léky k životu nutné a jsou tedy prioritou pro jejich uživatele. V případě, že jste obtíže se zvýšením padání vlasů při užívání svých léků zaznamenali (tento jev povětšinou nastává vlivem dlouhodobého užívání), nebojte se promluvit se svým praktickým či odborným lékařem o možnostech jeho výměny za lék stejné skupiny s šetrnějšími vedlejšími účinky. Zde platí, že každý z nás je jiný a každý jinak reagujeme na různé složky. Výživa Za řídnutím vlasů mohou stát též poruchy příjmu potravy či chyby ve stravovacích návycích. Velmi často podceňovaný je také pitný režim. Ubezpečte se, že je vaše strava bohatá na bílkoviny, které jsou základním stavebním kamenem pro stavbu nových vlasových buněk a obsahuje dostatek minerálních látek. Nezapomínejte, že zelené čaje, kofeinové nápoje a alkohol tělo dehydratují a tuto ztrátu je třeba vždy nahradit. V ideálním případe neperlivou vodou. Sycené vody tělu více škodí, než pomáhají. Nevhodnou variantou jsou jemně perlivé vody, jejichž drobných bublinek se tělo velmi těžko zbavuje. Stres Stres se stává pro mnohé z nás každodenní záležitostí. Ne všichni ale umíme se stresem pracovat a odbourávat ho. Tento faktor může u citlivých jedinců vést k patologickému padání vlasů. Životní krizové situace, jakou je například úmrtí blízkého člověka, rozvod či dokonce šikana u dětí pak mohou být primární příčinou stresové alopecie. Jedná se o spouštěcí faktor, který není dobré podceňovat. V posledních letech se velmi často setkáváme s alopecií areata u maminek na mateřské dovolené. Nejpravděpodobnějším spouštěčem je nadměrný stres, který může tvořit tlak společnosti na pracující matky. Projevem jsou vypadaná ohraničená kolečka vlasů na hlavě. Stejné obtíže však mohou mít i naši nejmenší, jejichž organismus a především mysl si s extrémní situací (jakou je například rozvod rodičů) nedokáže poradit. V podstatě se jedná o to, že vaše tělo je v takzvaném pohotovostním režimu a mobilizuje své veškeré síly k zvládnutí této situace. Tím u vlasů dochází k zastavení růstu. Po překonání krizové situace dojde k vypadání vlasů, které v této fázi byly. Obdobná situace může nastat při neúměrné fyzické námaze, které je tělo vystaveno. Může se jednat o těžké nemoci, komplikované operační výkony nebo prudký úbytek na váze. Péče o vlasy Je důležité dodržovat správnou péči o vlasy, udržovat vlasovou pokožku čistou, hydratovanou a v dobré kondici. To, že vlasy více vypadávají vlivem častého mytí, je pověrou. Naopak. Správným způsobem mytí vlasové pokožky ji dopřáváte masáž, čímž zvyšujete mikrocirkulaci krve a také její prokysličení. Tento proces podporuje zdravý a přirozený růst vlasů. Používejte šampóny, které jsou šetrné k přirozenému pH vaší pokožky a zároveň ji čistí a dodávají potřebné živiny. Pamatujte, že je dobré vlasy po umytí vždy vysušit (vlasové žehličky a kulmy užívat co nejméně, případně v rozumné míře. Při jejich výběru dbejte na kvalitu). Vyhýbejte se častému nošení těsných účesů, pevných culíků a copánků. Ty způsobují trakční vypadávání vlasů, které je časté u dívek a žen preferujících tento typ účesu před rozpuštěnými vlasy. Na vlasy používejte vhodné hřebeny pro váš typ vlasů a rozčesávejte je šetrně. Nezapomínejte, že čepice a klobouky by se neměly nosit na mokré či zpocené hlavě (častý nešvar mužů po plavání v bazénu či jiném sportu). Vlhké prostředí vyhovuje množení bakterií a plísní, které je nežádoucí. V případě, že se vám nedaří přes veškerou snahu a dodržování doporučení zabránit nadměrnému vypadávání vlasů, je dobré navštívit trichologa, který diagnostikuje zdroj vašich obtíží a pomůže s obnovou přirozeného růstu vašich vlasů.
Difusní alopecie
O difusní alopecii mluvíme při ztrátě vlasů v důsledku patologického vývoje růstového cyklu vlasů. Na začátku je třeba si uvědomit, že vlasové folikuly neprodukují vlasy neustále. Růstový cyklus má své fáze. Tou první, kdy vlas aktivně roste, trvá několik let (dva a více), tato fáze přechází v klidovou fázi, která trvá několik měsíců, vlas nakonec vypadne a růstem vlasu nového se pomyslný kruh růstového cyklu uzavírá.
80-90 % vlasového porostu se nachází v tzv. aktivní růstové fázi (anagenní fáze), mezi 10-20 % v tzv. fázi klidové (telogenní), kdy k aktivní produkci vlasů nedochází. Difusní alopecie je řazena mezi druhou nejčastější příčinu vlasové ztráty. Příčina jejího vzniku bohužel stále není ještě zcela známá. Vlivem onemocnění dochází ke snižování počtu vlasových folikul, které produkují vlasy. Vlasový porost tedy postupně řídne a přichází plešatění. Difusní alopecie postihuje často celou vlasovou část hlavy. V některých oblastech bývá znatelnější (temeno hlavy). Klienti postižení tímto typem padání vlasů neztrácejí nikdy všechny vlasy najednou. Mezi postižené lokace patří i obočí či pubické ochlupení. Difusní alopecie nezpůsobuje trvalou ztrátu vlasů, vlasové folikuly nejsou poškozovány ani nedochází k jejich atrofii. Zjednodušeně lze říci, že je pouze více vlasů v tzv. klidové fázi, než je fyziologicky v normě. Příčin vzniku difusní alopecie může být vícero, primární příčinu je třeba správně diagnostikovat pro nastavení vhodného terapeutického plánu. Příčiny vzniku Zrychlený cyklus vlasového růstu. U tohoto typu difusní alopecie vlasové folikuly nestagnují v klidové fázi, ale dochází u nich ke zrychlení celého cyklu růstu, díky čemuž nemají možnost vyrůst. Projevem tohoto typu onemocnění je řídký růst vlasů, jejich tenčení se a kontinuální vypadávání. Náhlý šokový stav je nejčastější příčinou vzniku difusní alopecie. Organismus v podobě vlasových folikul reaguje nepřiměřeně na šokový stav vnějšího podmětu. Rozvoj projevů je u toho typu rychlý, ke ztrátě vlasů může dojít už měsíc po šokovém stavu. Je-li spouštěcí stav krátkodobý, dochází obvykle k rychlé aktivaci vlasového růstu (ne déle než do půl roku) a do roka bývá stav upraven do původní podoby. Dlouhodobé působení stresu rozvoj onemocnění tohoto typu je delší než u předchozího typu, o to delší trvání však má. Spouštěcím mechanismem je dlouhodobé působení stresu na organismus. Oproti předešlé formě ale zůstávají vlasy v klidovém období podstatně déle. To vede k postupnému zkracování aktivního období a počet aktivních folikul se snižuje. Vlasový porost tedy řídne čím dál víc. Je důležité odhalit primární příčinu stresujícího faktoru působícího na organismus. Mluvíme-li o extrémní stresové zátěži pro organismus, mluvíme například o operačním výkonu, užívání některých forem léků (antikoagulancia, antihypertenziva, antidepresiva), autonehodě, rozvodu, úmrtí v rodině, fyzickém traumatu, drastické dietě, psychické zátěži v práci či dokonce svatbě. Tyto extrémní situace vyvolávají odezvu organismu v podobě uvedení vlasových folikul do „spánkového“ stavu. Ve chvíli, kdy pomine příčina, dochází k zotavení organismu, difuzní alopecii pomíjí a začíná se obnovovat vlasový růst. Přímé spojení mezi stresem a jeho působením na organismus v podobě biochemických reakcí byl potvrzen mnohými studiemi, tento jev byl také vypozorován u mnohých druhů zvířat. Chybné stravovací návyky mohou také stát za patologickým padáním vlasů. Častou příčinou u výživových poruch, vedoucích k vlasovému výpadku, bývá nedostatek minerálních látek, vitamínu a některých aminokyselin. Především lidé s nízkým příjmem červeného masa či sklony k vegetariánství (nevyužívající náhradní zdroje příjmu důležitých látek pro organismus) trpí nedostatkem železa v krvi a jiných pro tělo důležitých látek. Správná skladba potravin by měla být samozřejmou součástí naší životosprávy a to především u rizikových skupin (děti, dospívající, těhotné a kojící ženy, staří lidé). Při difusní alopecii je dobré zaměřit se na zdroj příjmu zinku, vitaminů B skupiny (B6, 12), aminokyseliny L-lysin“. (pozor však na nadměrný příjem vitamínu A a železa, ten může ve větší míře mít toxický vliv na organismus, vždy je třeba držet se doporučené denní dávky). Difusní alopecie může být primárním onemocněním či sekundárním projevem onemocnění jiného (odhadem trápí 30% lidí nemocných poruchami funkce štítné žlázy.) Může být též projevem jiného typu alopecie (nejčastěji alopecie areaty či androgenní alopecie).
Androgenní alopecie
Postihuje především mužskou část populace, v malé míře se s ní však bohužel setkávají i ženy, těch se tento typ alopecie týká především v období menopauzy a to vlivem poklesu hladiny estrogenu. Statistika ukazuje, že s nadměrným padáním vlasů se ve věku 35 let setká zhruba 40% mužů, ve věku 55let se již tato problematika týká celých 85%. Čtvrtina těchto mužů se z vlasovým výpadkem setkala již před svým dvacátým rokem života.
Příčin vzniku androgenní alopecie u mužů je více, ať již hovoříme o hormonální nerovnováze, stresových faktorech, různých typech onemocnění (např. poruchy štítné žlázy), reakcí na léky (užívání antihypertenziv, antikoagulancií), tou primární je však genetická predispozice, která dává do vínku budoucí stav a hojnost vlasového porostu. Androgenní alopecie vzniká genetickým předurčením k dědičnosti vlasových folikul s citlivostí na dihydrotestosteron (tzv. DHT), jehož vlivem se citlivé vlasové folikuly začínají zmenšovat a zkracují svůj životní cyklus. To vede k postupné atrofii vlasového folikulu a následnému řídnutí vlasů (Dihydrotestosteron je vedlejším produktem testosteronu, ten se na DHT mění díky přítomnosti enzymu typu 2 5 alfa reduktázy). Zjednodušeně lze říci, že dihydrotestosteron potlačuje vlasový růst a díky jeho přítomnosti atrofují vlasové folikuly. Je-li DHT jako takový potlačován (hormonální léčbou, vlasovými přípravky), je obnoven i vlasový růst. Díky tomuto zjištění vzrostla v posledních letech obliba užívání vlasových přípravků právě s účinkem potlačování DHT. Nové studie však naznačují možnou souvislost užívání těchto přípravků se vznikem nádorových onemocnění prsu u mužů. Pro androgenní alopecii je typická ztráta přední vlasové linie a řídnutí na temeni (tzv. pleška). Tato oblast je spolu s kouty na DHT nejcitlivější. Může se však věkem dále rozšiřovat, až zbyde netknutě jen oblast tzv. „věnečku“ či dojde k úplné ztrátě vlasů. Muži s androgenní alopecií se tímto onemocněním ve většině případech trápí a cítí se společensky stigmatizováni a to i přesto, že bývá plešatost jako taková často popularizována přitažlivostí u žen. Muži s touto problematikou jsou často ochotni investovat nemalé finanční náklady a energii na její řešení a s celou situací se smiřují jen těžce. Prací trichologa je nalézt primární příčinu vzniku alopecie a navrhnout adekvátní efektivní řešení. Genetickou výbavu bohužel změnit nedokážeme, co ale dokážeme, je udržovat vlasovou pokožku a folikuly v dobré kondici, minimalizovat ztráty a podpořit v co největší možné míře růst vlasů, v co největší kvalitě.
Jizvící alopecie
Jizvící alopecií – alopecia cicatricial lze definovat jako soubor onemocnění, které mají jako společný projev ztrátu vlasů. Postihuje ženy i muže všech věkových kategorií. Jedná se o skupinu cca 3% klientů řešících patologickou ztrátu vlasů.
Jizvící alopecie má sama o sobě dost podskupin, které jsou však již velmi vzácné (např. folikulitis decalvans, postulární folikulitis aj.) Jizvící alopecie bývá též sekundárním projevem jiného onemocnění, např. lupus erythema či hay well syndrom, které postihuje více orgánů. Společným jmenovatelem je však vždy destrukce vlasových folikul s náhradou v jizvící alopecii. Nejčastější příčinou vzniku jizvící alopecie jsou zánětlivé procesy lymfocytů vlasových folikul (onemocnění někdy napadá i neutrofily). Většinou se onemocnění jizvící alopecií projevuje ztrátou vlasů na malých ploškách, které se časem zvětšují. Začátky onemocnění jsou ve většině případů asymptomatické, klient ztrátu vlasů ani nemusí zaznamenat. V menší míře se naopak klienti setkávají se zvýšenou svědivostí postižených oblastí, pálením či dokonce bolestivostí. Oproti alopecii areata jsou postižená ložiska nepravidelná a neohraničená. Postižená místa mohu být hladká a lesklá či naopak s projevy lokálního zánětu (zarudlá, oteklá, s puchýřky vyplněné hnisavým sekretem). Nejnovější studie se přiklánějí k příčině vzniku právě na základě zánětu vlasových folikul, které vedou k jejich destrukci a následnému jizvení. Jistí si však nejsou ani odborníci a někteří se přiklánějí spíše k teorii psychosomatických příčin, genetické predispozice či reakce nepřiměřené reakci organismu na neznámý podmět. Postižená místa bohužel často neobsahují již žádné vlasové folikuly. Po primárním zhojení dochází k jizvení okolní postižené tkáně. U tohoto typu více než kde jinde platí, že je důležité nevyčkávat a vyhledat pomoc odborného trichologa co nejdříve.
Alopecia areata
Jedná se o autoimunitní onemocnění postihující vlasové folikuly, které způsobuje patologické padání vlasů. Spouštěcí faktor zapříčiňující vznik tohoto onemocnění není zcela znám, avšak bývá často spojován s nadměrným stresem, šokovým stavem (úmrtí v rodině, vážná nemoc či například nutnost brzkého návratu po porodu do pracovního procesu u žen) či s reakcí lymfocytů, které mylně považují vlasové folikuly za hrozbu pro organismus a začnou je následně systematicky eliminovat.
Genetická predispozice hraje dle nejnovějších studií také svou roli, stejně jako hormonální nerovnováha, toxické látky a viry. Alopecia areata je třetím nejčastějším typem patologického padání vlasů, hned po telogen efluvium a androgenním typu alopecie. Výskyt tohoto onemocnění v populaci je uváděn okolo 2-3%. Postihuje ženy stejně jako muže a to v každé věkové skupině, nevyjímaje ani mladší děti předškolního věku. Projevem onemocnění jsou lysá ohraničená kolečka kruhového tvaru ve vlasové části hlavy (tzv. plešky tvaru mince). U každého jedince probíhá onemocnění jinak, pravidlem však bývá, že čím dříve se onemocnění objeví, tím větší je riziko trvalého postižení (platí především pro děti před pubertou). U některých postižených tímto onemocněním se jedná o jedu či dvě lokace, u jiných naopak o mnohočetná ložiska. Klinický obraz je v tomto směru širokospektrý. Alopecii areatu můžeme rozdělit do několika typů: Alopecia totalis – kompletní ztráta vlasů Alopecia universalis – ztráta vlasů včetně celého ochlupení těla (spolu s obočím a řasami) Alopecia barbae – postihuje pouze oblast vousů (zde se často hovoří i o hormonální disbalanci jakožto spouštěcím faktoru) Alopecia areata obecně je v začátku spojená se zánětem vlasových folikul, který však zcela postrádá typické příznaky, jakými jsou zarudnutí, otok a bolest viditelné na povrchu kůže. Citlivější jedinci mohou pociťovat lehké svědění postižené oblasti či pocit pnutí. Nemoc se může rozvinout z plného zdraví během několika málo dnů. Mluvíme-li o prognóze úplného uzdravení, lze obecně říci, že lidé s postižením jednou až dvěma lokacemi, dojdou úplného uzdravení do dvou let od propuknutí onemocnění. U zhruba třetiny nemocných dochází k dalším recidivám či dokonce postupného šíření ztráty vlasů. Důležité však u alopecie je, navštívit ordinaci odborného trichologa co možná nejdříve po objevení prvních příznaků a snažit se zaměřit na primární příčinu vzniku obtíží.
Padání vlasů po porodu
Obecně lze říci, že těhotenství a porod sebou pro nastávající maminky nese spoustu informací, na které je nikdo neupozornil a o kterých se v poradnách nehovoří. Poporodní padání vlasů patří k jedné z nich. Velmi často se ve své praxi setkáváme s vyděšenými maminkami, které náhlé masivní padání vlasů nepříjemně zaskočí.
K vypadávání vlasů dochází zhruba čtvrtý měsíc po porodu (což je závislé na mnoha faktorech, jako je hormonální hladina konkrétní ženy, proces kojení aj.). Co ale platí pro všechny maminky je, že alopecia postpartum je zcela běžným fyziologickým stavem, který se po určité době sám upraví. Jedná se o opravdu dočasnou záležitost, která má však někdy dramatický průběh v podobě velké ztráty vlasů. Tento stav se upraví samovolně zhruba do jednoho roku života dítěte, u některých výjimek i o něco déle. Příčina padání vlasů po porodu V období těhotenství dochází u žen k zvýšení hladiny estrogenů v krvi, jejichž vlivem se prodlouží růstová fáze vlasů. Díky tomu rostou ženám vlasy v období těhotenství hustší a pevnější než obvykle. Oproti tomu se zkrátí fáze klidová, což v podstatě znamená, že vlasy téměř přestanou padat. Po porodu však dochází k tzv. hormonální bouři a hladina estrogenů v krvi začne strmě klesat, důsledkem toho se dostává velké množství vlasových folikul najednou do klidové fáze a vlasy začínají padat „ve velkém“. Zjednodušeně lze říci, že po porodu vypadají všechny vlasy, které nevypadly během těhotenství. Vzhledem k množství padajících vlasů dochází u žen k znepokojujícím pocitům, vlasy totiž náhle nacházejí všude, ve sprše, na umyvadle, polštáři, o hřebenu nemluvě (pozor v období padání vlasů roste riziko bolestivého omotání vlasů okolo zápěstí, prstu či nohy miminka). Zvláště pak ženy s geneticky slabší vlasovou výbavou začnou snadno propadat panickým stavům. U každé ženy probíhá poporodní padání vlasů jinak, nejen co do kvantity, ale také do způsobu (někomu padají vlasy plošně, někomu naopak řídnou v oblasti vlasové linie či oblasti tzv. koutů). Důvodem ke znepokojení u poporodního padání vlasů by pro ženu mělo být padání obočí či jizvení vlasové pokožky, v tomto případě je opravdu třeba vyhledat odborného trichologa, který zjistí příčinu vzniku komplikace. Ve chvíli kdy u ženy opět dojde k normalizaci hladiny hormonů v krvi, obnovuje se fyziologický růstový cyklus vlasů a vlasy začnou růst nové. Bývá to v období 6-12 měsíce po porodu (U některých žen později. Čím déle žena plně kojí, tím se oddaluje doba srovnání hladiny hormonů). Rozhodně to však neznamená, že by ženy měly přestat kojit. Padáním vlasů trpí i ženy, které nekojí, jen u nich proces obnovy růstového cyklu nastává rychleji. Alopecia Postpartum je velmi nepříjemným stavem, který na psychice novopečené mamince nepřidá. Vedle nových každodenních starostí se musí smiřovat s masivním padáním vlasů, což může být značně deprivujcí. Tlak společnosti, co do perfektního vzhledu žen záhy po porodu je neúprosný a některé ženy tak vlasový výpadek vnímají jako společensky silně stigmatizující. Důležité je neztratit nadhled a vyhnout se extrémním řešením, jako je jít si nechat ostříhat vlasy nakrátko (úprava krátkých vlasů je ve výsledku ještě časově náročnější), stahování vlasů do pevného culíku (zbytečně namáhá vlasové kořínky), umělé zahušťování vlasů (opět zatěžuje vlasové kořínky) či utrácení horentních sum za vlasové přípravky zastavující vlasový výpadek. Je dobré se naopak zaměřit na přirozenou péči o vlasovou pokožku, aby byla co nejvíce čistá, hydratovaná a okysličená, protože právě taková pokožka je schopná produkovat vlasy v co nejlepší kvalitě. Dále je důležité dbát na zásady životosprávy. Dostatečný příjem minerálů a vitaminů ve stravě (především železo a zinek často kojícím ženám chybí), omezení příjmu rychlých cukrů a nezdravých potravin. Myslet na zásady pitného režimu (pramenitá voda, ovocné či „kojící“ čaje). Když začnou vlasy opět růst V období, kdy začnou růst vlasy nové, je třeba počítat s tím, že vlasy budou jemné tzv. velusové (někdy se také užívá výraz „ baby vlásky“). I toto období je však pouze přechodné. Vyrůstající vlasy se mohou zdát neupravitelné a tvoří lidově řečeno „svatozář“ či „sluníčko“. Jsou ale jednoznačným znamením, že vše je na dobré cestě a do pár měsíců budou vlasy jako dříve.
Lupy
Lupy patří mezi nejčastější obtíže s vlasovou pokožkou, se kterou lidé vyhledají pomoc odborníka. Postihuje až 50% dospělé populace bez ohledu na pohlaví.
Lupy je důležité dělit na tzv. mastné a suché, etiologie jejich příčin je rozdílná.
Mastné lupy jsou nejčastěji přítomny u onemocnění seboroickou dermatitidou. Vyznačují se mastnými žlutými šupinkami ve formě ložisek, které jsou přilnuté k vlasové pokožce. Suché lupy jsou oproti mastným nepřilnavé bílé šupinky, které se od pokožky hlavy samy oddělují. Jsou viditelnější na první pohled a mají tendence padat z vlasů. Pro obě formy luovitosti je typické svědění pokožky, zarudnutí a především příliš suchá či mastná pokožka hlavy. Příčiny vzniku lupovitosti K tvorbě lupů dochází narušením přirozeného procesu obnovy vlasové pokožky, který vede k z patologickému urychlení olupování kožních buněk (projevem tohoto procesu je lupovitost). Proces urychlení olupování zrovovatělých kožních buněk se odborně nazývá hyperproliferace pokožky a spouštěčem bývá kvasinka z rodu Malassezia, která je živena mazem a lipidy v přirozené formě, které pokožka produkuje. Kvasinky rodu Malassezia způsobují svým drážděním mikrozánětlivé procesy pokožky. Spouštěcími faktory jsou genetická predispozice, klimatické podmínky, silný fyzický či emoční stres, hormonální disbalance, životní styl. Rizikové faktory vzniku Mezi rizikové faktory mohou být řazeny agresivní vlasové přípravky, nešetrná péče, nedostatečné oplachování přípravků při mytí., nedostatek vitaminů a minerálních látek Léčba Lupovitost bývá vnímána jako společensky stigmatizující (lidé s lupy se za tento jev velmi stydí a často mají tendenci ke kamufláži formou užívání klobouků, zahlazování lupů některými mastnými vlasovými přípravky). V případě lupovitosti je důležité především správně diagnostikovat primární příčinu jejího vzniku a na jejím základě správně zvolit intenzivní specifickou péči a přípravky vhodné pro odstranění obtíží. Dále je třeba se zaměřit na prevenci, vhodnou životosprávu, dostatek minerálních látek a vitaminů a posilování imunitního systému.
Seboroická dermatitida
Jedná se o neinfekční chronické onemocnění kůže zánětlivého charakteru, nevzniká však na alergickém podkladě. Postihuje oblasti kůže bohaté na mazové žlázy, především obličej, vlasovou část hlavy, šíji, horní část zad a hrudníku, nebo místa, na kterých dochází k intenzivnímu tření kůže (podpaží, třísla aj.), postihuje ženy i muže, častěji novorozence (fyziologický stav) a mladé muže.
Seboroická dermatitida – někdy také nazývána seboroický ekzém či seborea, název je odvozen od latinského názvu, poukazujícího na zvýšenou sekreci mazových žláz (seborhea) a dermatitis – zánět kůže. Výskyt seboroické dermatitiy je nejčastějším jevem u novorozenců a mladších kojenců (první tři měsíce života), zde hovoříme o tzv. fyziologické seboree. Je zcela běžná a do budoucna nenese žádné obtíže. Druhou nejčastěji postiženou skupinou je věková kategorie 30-60 let s převahou mužů, odhadem se jedná o skupinu 5-7% postižených z celkové populace. (Zvláštní skupinou nemocných jsou osoby nemocné HIV, u kterých patří seborea mezi první příznaky onemocnění). Příčiny vzniku nejsou doposud zcela objasněny. Mezi důležité faktory patří zvýšená sekrece mazových žláz a lipofilní kvasinka Pityrosporum ovale (Mallasezia furfur), která běžně osidluje pokožku, avšak dobře se jí daří a k jejímu šíření dochází až právě v místech s vyšším výskytem mazu. Stav seboroické dermatitidy ovlivňuje více faktorů. Klimatické podmínky patří mezi ně. Obecně lze říci, že se stav pokožky zhoršuje v zimě a zlepšuje v letních měsících, pobytem na horách a u moře. Výjimky však i zde potvrzují pravidlo a u některých klientů se v těchto podmínkách stav naopak zhoršuje. K zásadním vlivům patří psychická pohoda. Stres obecně stav seboroické dermatitidy rapidně zhoršuje (díky čemuž se seborea řadí mezi tzv. civilizační choroby). Odborné studie hovoří též o vlivu genetické predispozice. Jak jsme již zmiňovali, významnou roli pro vznik onemocnění hraje kvasinka Pityrosporum ovale. Pro mechanismus jejího působení existuje řada teorií. Jedna z nich hovoří o kvasince jakožto primárním spouštěči. Seboroická dermatitida podle této teorie vzniká jako reakce na toxiny, které právě kvasinka produkuje (záleží na vnímavosti hostitele – každý člověk je jinak citlivý na přítomnost toxinů). Kvasinky pityrosporum ovale narušují přirozeně ochranný kyselý plášť kůže tak, že produkují enzymy štěpící tuky z mazových žláz. Během tohoto procesu se uvolňují mastné kyseliny, které porušují kožní bariéru (kůže se díky tomu rychleji a více odlupuje a vznikají typické šupinky, podporující tvorbu kožního mazu). Zvýšenou činnost mazových žláz zásadně ovlivňuje vysoká produkce mužských pohlavních hormonů v kůře nadledvin (v období po narození), v pozdějších letech se hladina hormonů upraví a opět vzroste na počátku období puberty. Seboroickou dermatitidu definuje porucha rohovatění kůže v horní vrstvě pokožky spolu s otokem buněk spodních vrstev kůže (houbovitý vzhled buněk). Patologické zmnožení buněk způsobuje nepravidelné atypické rozšiřování pokožky. V horní vrstvě škáry bývá přítomna vyšší hladina bílých krvinek v oblastech cévního zásobení (zánětlivý ukazatel). Pro seboroickou dermatitidu je typické zkrácení procesu obnovy buněk pokožky. Kožní šupiny viditelné na povrchu pokožky se vytváří slepováním rychle odlučovaných zrohovatělých kožních buněk. Formy seboroické dermatitidy: Mastná forma Pro mastnou formu seborey je typickým projevem nadměrná tvorba mastných lupů (šupinek) spolu se vznikem krust na zarudlé pokožce s občasným výskytem pupínků či puchýřků, které se sbíhají do oválných ložisek. Suchá forma Suchou formou seboroické dermatitidy trpí malá část nemocných, je provázena zvýšenou tvorbou šupinek na pokožce bez známek zarudnutí. Seboroická dermatitida u novorozenců a mladších kojenců Bezprostředně po narození až v prvních třech měsících života se s touto fyziologickou formou seboroické dermatitidy setkává až 75% dětí. Citlivější k ní jsou pastózní dobře kojené s tendencí k nadváze. Typická je pokožka ve vlasové části hlavy s pevnými mastnými lpícími šupinami bílé či žlutavé barvy. Šupinky se dále mohou šířit do obočí, střední části obličeje či krku, kde mají charakter lehce zarudlých ložisek. Z klinických studií vyplývá, že u třetiny kojenců se seboroicku dermatitidou se v pozdějším věku objeví některá z forem atopické dermatiitdy. Závažnější formu provází nesvědící zarudlá olupující se ložiska postihující oblasti kožních záhybů (podpaží, třísla), dále se šířící do oblasti trupu (sekundárně se často přidává bakteriální či kvasinková infekce). Seboroická dermatitida u prepubertálních dětí U těchto dětí dochází k seboroické dermatitidě povětšinou na podkladě vzrůstu hladiny hormonů. Projevuje se výskytem v obličeji, častěji ve vlasové části hlavy formou neostře ohraničených bělavých skvrnitých ložisek kruhovitých tvarů. Jedná se o tzv. pityriasis simplex alba a někdy bývá považována spíše za jistý druh atopického ekzému. Seboroická dermatitida u dospělých Pro mírnější formu seborey (tzv. seboroický typ ekzému) je charakteristická tvorba žlutorůžových ložisek, která jsou pokryta mastnými šupinkami odlupující se pokožky. Nejčastějšími místy výskytu jsou vlasová část hlavy, obočí, oční víčka, oblast za ušními boltci, podbradek, nosoretní rýhy, oblast nad hrudní kostí a mezi lopatkami. Onemocnění seboroickou dermatitidou patří mezi chronická onemocnění se sklony k četným recidivám. V dospělosti lze rozdělit seboroickou dermatitidu do několika forem, které se od sebe liší místem výskytu i svými projevy. Seboroická dermatitida postihující kštici začíná nadměrným olupováním kožních buněk v podobě šupinek, šířící se dále do oblasti ušních boltců, šíje a krku. Seboroická dermatitida postihující obličej je centralizována na samotný střed obličeje, často jí vyvolává či zhoršuje přímé sluneční záření. Retroaurikulární seborea je tvořena primárně za ušními boltci, kde se postižená pokožka špatně hojí a má tendence praskat, což vede k vytváření ideálních podmínek pro pomnožení bakterií a kvasinek. Seboroická dermatitida postihující trup má tendenci zhoršovat své projevy především během zimního období, kdy dochází vlivem vrstvení oblečení k zhoršeným podmínkám odpařování kůže. Intertriginozní forma seboroické dermatitidy postihuje oblasti třecích ploch (třísla, podpaží aj.) I při této formě dochází k častému vzniku bakteriální infekce, která se projevuje zarudnutím a často i vznikem tzv. ragád (trhlinek) na pokožce. Mezi nejčastější komplikace seboroické dermatitidy patří právě generalizace projevů – tzn. výskyt ve všech oblastech zmiňovaných výše. K nejčastějším omylům při diagnostice seboroické dermatitidy patří záměna s lupénkou či atopickou dermatitidou. Léčba je zaměřena především na zevní terapii, udržování pokožky čisté, hydratované a dostatečně okysličené, pomocí vhodných kosmetických přípravků a dobře zvolené péče. Je třeba se zaměřit na prevenci a eliminaci vzniku sekundárních bakteriálních infekcí. Je stále dobré pamatovat na to, že seboroická dermatitida je chronické onemocnění a s tím je třeba k němu přistupovat. O pokožku je důležité pečovat i v tzv. klidovém období. Lidé trpící seboreou by neměli opomíjet též zásady zdravého životního stylu. Dlouhodobě by ze svého jídelníčku měli zcela vynechat smažená a tučná jídla, mléko, tučné sýry, čokoládu, kořeněná jídla a mouku.
Lupénka
Lupénka neboli psoriáza patří mezi autoimunitní onemocnění, která se řadí mezi nejzáhadnější a zároveň velmi časté onemocnění.
Typickým příznakem onemocnění je desetinásobná rychlost množení kožních buněk oproti fyziologické normě.
Typickým projevem jsou červené skvrny na povrchu kůže poseté bělavými šupinkami, ty vznikají v důsledku dosažení povrchu kůže nahromaděných pomnožených kožních buněk. Nejběžnějšími místy výskytu jsou lokty, kolena a skalp, ale mohou postihovat chodidla či dlaně (často se o těchto oblastech hovoří jakožto o obranných zónách). Symptomatika lupénky je značně širokospektrá dle typu onemocnění. Nejčastějším typem lupénky je tzv. ložisková lupénka, kterou trpí asi 80% všech nemocných. Mezi projevy tohoto typu patří červené lokální postižení kůže, pokryté uvolněnými bělavě stříbřitými šupinkami. Vyznačují se intenzivní svědivostí či bolestivostí. Dochází u nich často k praskání a krvácivosti. U některých případů se tato ložiska spojují a vytváří tak celkem rozsáhlé plochy. Lupénka postihuje také nehty na rukou a nohou, mění jejich tvar a zabarvení (typické ďolíčky na nehtech), někdy dochází i k uvolňování nehtu z nehtového lůžka. Lupénka jako taková bývá často spojována s lupénkovou artrózou (asi 15-30 % případů), ta bývá provázena bolestivostí o otoky kloubů. Ostatní formy lupénky Pustulární lupénka se projevuje postižením dlaní a plosek nohou ve formě vzniku drobných postulí a začervenalé šupinaté kůže v těchto oblatech. Kapkovitá lupénka, se objevuje již v dětství, typickým projevem kapkovitý výsev skvrn na pokožce trupu a končetin. Jako spouštěcí faktor bývá uváděn respirační infekt, streptoková nákaza, záněty mandlí či užívání betablokátorů a antimalarik. Inverzní lupénka se objevuje v oblastech záhybů kůže (podpaží, třísla aj.) a projevuje se lesklými červenými lézemi. Pro erytrodermickou lupénku je typickým projevem opakující se zarudnutí a olupování kůže. Vzniká při náhlém ukončení systémové léčby lupénky, infekcích různého původu, silném spálení pokožky či jako důsledek užívání určitých druhů léčivých skupin. Léčbu tohoto typu lupénky je třeba zahájit časně, neléčená forma může vést k rozvoji vážnějších onemocnění. Příčiny vzniku lupénky Jak již bylo řečeno, lupénka patří mezi autoimunitní onemocnění, na jejím vzniku se podílí mnoho faktorů, od stresu počínaje, přes silně traumatizující zážitky po streptoková onemocnění. Nejnovější studie však naznačují, že právě imunitní systém hraje klíčovou roli spolu s genetickou predispozicí jedince. U 70-80 % všech nemocných lupénkou bývá spouštěcím faktorem silný emoční stres (autonehoda, úmrtí blízkého člověka či ztráta zaměstnání), tyto stresové situace podle náznaků studií „probouzí“ genetickou poruchu formou nepřiměřené odezvy imunitního systému. Určité lékové skupiny mohou stav lupénky zhoršovat (jedná se především o léky upravující krevní tlak tzv. antihypertenziva, antimalarika a například také často běžně užívaný ibuprofen. Lupénka patří mezi onemocnění dědičná, nemusí se však jednat o přímou linii, často nemocnění „přeskakuje“ jednu generaci. Projevy lupénky jsou postiženými vnímány jako společensky silně stigmatizující. U tohoto onemocnění je důležité zaměřit se na zevní i vnitřní léčbu a odstranění případného stresového faktoru. Je důležité dbát zásad zdravého životního stylu a zaměřit se na péči o postiženou pokožku vhodnými kosmetickými přípravky.
Seboroická alopecie
Seboroická alopecie často provází primární onemocnění zvané seboroická dermatitida.Alopecie v tomto případě vzniká důsledkem zvýšené produkce mazu v mazových žlázách, která způsobuje tvorbu lupů (v první fázi suchých, v druhé mastných), ty silně ulpívají na vlasové pokožce a vlasech.
Během onemocnění dochází k zrychlené výměně vlasů oproti fyziologickému stavu. Tento stav se opakuje cca každé 3-4 měsíce, přičemž dochází postupně ke zkracování tzv. klidové fáze. Vlasy rostou čím dál více jemnější, tenčí a dorůstají kratší délky. Vlasový výpadek postihuje nejčastěji oblast čela, spánku a temeno hlavy. Příčiny jsou přisuzovány nejčastěji genetickým vlivů, stresu a nevhodným stravovacím návykům jako je častý příjem velmi kořeněných jídel či živočišných tuků. Používání příliš agresivní vlasové kosmetiky. Stav je u tohoto onemocnění též závislý na klimatických podmínkách (nemocným svědčí dlouhodobější pobyt u moře či na horách, naopak he zhoršení stavu dochází v zimních měsících). Určitý díl na intenzitě obtíží může nést přemnožení kvasinky tzv. Pitirosporon ovale na vlasové pokožce.
Pytiriasis versicolor
Pityriasis versicolor je chronické kožní onemocnění, jehož původcem je kvasinka zvaná Malassezia furfur. Predispozicí je často seboroická dermatitida či poruchy imunitního systému.
Projevem pityriasis versicolor jsou našedlé, nažloutlé a béžové skvrny různé velikosti, které jsou ostře ohraničené od zdravé pokožky. Charakteristický je vzhled „poprašku od otrub či mouky“. Rozškrábáním těchto ložisek dochází k tvorbě lupovitosti.
Nejčastějším místem obtíží je vlasová kštice, především oblast zátylku. Onemocnění je velmi často recidivující. K jeho vzniku přispívá zvýšená potivost, vlhkost, nevhodný typ oblečení, špatné hygienické návyky, užívání hormonální antikoncepce u žen a také genetická predispozice. Nemocní potyriasou si velmi často stěžují na svědivost postižených míst. Pityriasa versicolor má nízkou infekciozitu, přenos je možný pouze u vnímavých jedinců a to užitím infikovaného osobního či ložního prádla. U tohoto onemocnění je velmi důležitá správná diagnostika dodržování režimových opatření spolu s užíváním vhodných přípravku.